Madagaskar je ostrovní stát nacházející se v Indickém oceánu na východním pobřeží Afriky. S rozlohou přesahující 587 000 čtverečních kilometrů je čtvrtým největším ostrovem na světě. Madagaskar je známý svou neuvěřitelnou biodiverzitou, která je jedinečná a nenachází se nikde jinde na planetě. Ostrov je domovem mnoha endemických druhů rostlin a zvířat, jako jsou lemuři, chameleoni, baobaby a ohromné množství dalších. Kromě své přírodní krásy má Madagaskar také bohatou kulturní historii. Ostrov byl osídlený před tisíci lety a představuje domov pro etnické skupiny, například Malgašové, kteří mají unikátní kulturu, jazyk a tradice. Cestovatelé se mohou těšit na objevování pohádkových pláží, korálových útesů, vodopádů a národních parků, jako je známý park Ranomafana nebo Isalo. Dále mohou navštívit historická města, příkladem může být hlavní město Antananarivo, které nabízí malebné uličky, trhy a památky.
V posledním roce či dvou se Madagaskar otevírá cestování snad více než kdy dříve. Alespoň tedy pro nás v Čechách. Známé cestovní kanceláře tam po celou sezonu lákají turisty především na nádherné pláže i originální faunu a floru. Ostatně koho by nelákal tento exotický ráj přímým letem z Prahy. Že však my ve Worldee klademe důraz na autentické cestování, dokazuje i náš kolega a vášnivý dobrodružný cestovatel Jirka Hošek. Ten se vydal se svojí přítelkyní Míšou prozkoumávat Madagaskar v dubnu na vlastní pěst. „Madagaskar patří mezi velice známé destinace, proto jsem si myslel, že i velice oblíbené a taky rozvinuté. Ale chyba lávky. Není to zdaleka to samé či podobné jako ostrovy Mauritius ani Reunion, které jsou dostupné přímým letem jen kousek odsud. Madagaskar je destinace pro pokročilejší cestovatele, kteří chtějí zažít reálnou a velmi chudou zemi v Africe, nevadí jim přesouvat se dlouhé vzdálenosti (nikoliv daleké, ale časově náročné), chtějí vidět krásnou přírodu a mnoho endemitů z oblasti fauny i flory. Vnitrozemské transfery nejsou tedy zrovna na pohodu, ani rychlé, pohodlné či levné,” popisuje prvně Jirka.
Svoje madagaskarské dobrodružství začíná pár přesunem z hlavního města ostrova Antananariva směrem na východ do národního parku Andasibe-Mantadia. S přesunem i ubytováním jim pomáhá od začátku cesty místní “člověk pro všechno”, jehož cena je překvapivě odpovídající pronájmu obyčejného auta v půjčovně na letišti na celý pobyt. S tím by však daleko nikdo nedojel, na nezpevněných a hrbolatých cestách je téměř až nutnost mít terénní vůz s pohonem 4×4. „Národní park Andasibe-Mantadia je deštný prales, kde žijí především lemuři Indri Indri. Díky místním průvodcům jsme je relativně rychle a snadno našli, viděli a hlavně také slyšeli. Abych uvedl věci na pravou míru. V každém národním parku nebo atrakci musí mít všichni místního průvodce. Cena pro turisty je na poměr zdejších cen dost vysoká (okolo 10-30 EUR na skupinu), pro místní je cena cca desetinová. Vstup do parku je pak zpoplatněn zvlášť, většinou okolo 10-20 EUR na osobu,” vysvětluje Jirka.
Z východu následně putují oba směrem na jih. Zde zastavují v Ambatolampě, městě proslulém výrobou hlíníkových hrnců a dalších doplňků či dekorací. Po cestě se příroda mění v hornatější a zástavba začíná být o dost chudší. Později přijíždí do města Antsirabe, kde vyráží rovnou na výstup na Tritriva Lake, jedno ze tří proslulých madagaskarských jezer. Společnost jim dělají místní děti.
Dalším cílem Jirky a Míši je deštný prales Ranomafana, cestou k němu projíždí přes překrásná rýžová pole, která se podobají těm ve Vietnamu. Vesnice jsou zde bez elektřiny a v mnoha případech i bez vody. Národní park Ranomafana je jedním z nejvýznamnějších přírodních území ostrova. Byl založen v roce 1991 a o rok později byl zařazen na seznam světového dědictví UNESCO. Název “Ranomafana” v překladu znamená “horká voda” a odkazuje na termální prameny, které se v parku nacházejí. Park je známý svou bohatou biodiverzitou a je domovem mnoha vzácných druhů rostlin a zvířat. Nachází se zde husté deštné pralesy, hory, vodopády a říčky. Mezi nejznámější zvířata, která zde lze spatřit, patří různé druhy lemurů – zlatý lemur, bambusový lemur a výjimečně vzácný a ohrožený druh – lemur ryzí. Ranomafana nabízí také různé možnosti pro pěší turistiku a trekking.
Dlouhá cesta pokračuje dále. Ve městě Ablalavao má Jirka s Míšou možnost vidět ruční výrobu šátků, šatů i koberců a dokonce i papíru. Následuje však další úžasný národní park – Isalo, s množstvím lemurů i přírodním koupalištěm zasazeném do skal. Po vnitrozemském putování je čas na průzkum pobřeží. Výborná mořská kuchyně, možnosti šnorchlování i pozorování majestátních baobabů, to vše provází oba cestovatele v okolí jinak obyčejného města Tuleár. Nejvíce se však Jirkovi a Míše líbí na poloostrově Sarodrano, který označují jako ráj v území nikoho. No, posuďte z fotografií sami 🙂.
A jak hodnotí celou cestu Jirkova přítelkyně Míša? Kromě toho, co již bylo zmíněno, ještě dodává: „Pocit z tohoto ostrova máme takový, že je to možná i nejchudší země Afriky. Pokud se tam pojedete podívat a jen se vyplácnete k hotelu na pláži, jak to dělají Francouzi a vlastně ti, co mají peníze, tak nic nepoznáte. Že nemají obyvatelé na hodně místech elektřinu, to by se ještě nějak dalo brát. Horší je to, že nemají vodu, kterou musí dovážet. Perou v řekách, stojatých vodách, v těch samých vodách umývají auta, vedle se koupou a beztak z toho i vaří, protože prostě jinou vodu nemají. Žijí zemědělstvím, všude něco pěstují. Když přijde přírodní katastrofa a zničí jim úrodu, nemají, co jíst. Setkali jsme se i jednou s nemocí. A co myslíte, operace v zemi ani není možná a v zahraničí stojí moc peněz. Doktor by přijel, problém ale je, že ho nikdo nezaplatí. Pojištění nemají.”
Míša by samozřejmě mohla pokračovat dále, zážitky si odváží opravdu intenzivní. Co by ale byla ráda, aby si více lidé v naší zemi uvědomovali, je fakt, že máme naprosto všechno (a dokonce více než to). „Každý den máme teplou vodu, můžeme ji pít přímo z kohoutku. Někdo má i dvě koupelny (oni někteří ani jedno z toho). Každý den máme jídlo, které nás jen napadne (tam máte dokola to samé, moc pestré to rozhodně není). Když jsme nemocní, nezaměstnaní, cokoliv, tak frfňáme, ale pořád se o nás nějakým způsobem stát postará.Školy máme také zadarmo a na vysoké úrovni. Naše cesty a silnice jsou opravdu úžasné. Když máte rodinu v zahraničí můžete za ní jet, u nich to je nepředstavitelná věc. Vlastně už jen přes republiku se dostaneme raz dva, na Madagaskaru o mnoho méně kilometrů jedete stejnou dobu. Buďme vděční za to, co máme, zastavme se a uvědomme si, jak skvěle si žijeme,” dodává Míša.
Pokud vás láká dobrodružství v podobném stylu, navštivte profil Jirky u nás na Worldee. Celou cestu zde perfektně zdokumentoval.
